středa 25. května 2016

Recenze: Jiskra v popelu

Název: Jiskra v popelu
Spisovatel: Sabaa Tahir
Počet stran: 456
Rok vydání v ČR: 2016
Nakladatelství: Host

Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod krutou nadvládou válečnického Impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii Šerosráz a bude pro ně špehovat, odboj zachrání jejího bratra před popravou.
Elias, nejlepší voják na šerosrázské akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se zkoušek, nemilosrdného klání, z něhož má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši.
Když se Laiiny a Eliasovy cesty na Šerosrázu zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propletené víc, než by si kdy dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria.

Ty jsi jiskra v popelu, Eliasi Veturie. Budeš zapalovat a hořet, pustošit a ničit. Nemůžeš to změnit. Nemůžeš to zastavit.

Ačkoliv by se knihy neměly soudit podle obálky, nad touhle se musím trochu pozastavit. A proč? Protože je naprosto přenádherná. Co opravdu dokážu ocenit, je to, když má skvělá kniha skvělou obálku a celkově grafické zpracování. A tohle je po grafické stránce jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy viděla. Jsem si jistá, že vás na knihu naláká minimálně právě obálka. Když jsem ji dostala do ruky, alespoň deset minut jsem se nad ní rozplývala. Skvěle se hodí k příběhu, ale zároveň nic neprozradí. A ten text na ní je prostě úžasný. Nikdy by mě nenapadlo, že by se k hnědé tak moc hodila světle modrá. Ale tohle vypadá opravdu dokonale. Stejně tak úžasná je i původní anglická obálka. A teď raději přejdu dál, protože bych se nad obálkou dokázala rozplývat ještě hodně dlouho.

Jak už jsem psala, kniha je celkově po grafické stránce naprosto nádherná. Uvnitř knihy najdeme i dvě mapy, na začátku i na konci. A to je přece skvělý dodatek ke čtení! Celkový nápad této knihy je skvělý, a já jsem hrozně ráda, že se to vylepšilo ještě mapou.

Styl psaní autorky mě ohromil hned na začátku. I když jsem si ze začátku nebyla knihou jistá, jediné co mě opravdu dostalo ihned bylo to, jak dobře se to četlo. A během knihy mi připadalo, že je to stále lepší a lepší.

Kniha je psaná ze dvou pohledů, na jedné straně je Laila a na druhé Elias, jejichž vyprávění se každou kapitolu střídá.

Laie Impérium zabilo rodiče a sestru a nakonec i prarodiče. Teď ji zbyl jen bratr, kterého ale odvedli. Laila ví, že mučení její bratr Darin dlouho přežít nemůže. Proto se vydá najít odboj a doufá, že jejího bratra najdou a zachrání. Na oplátku po ní odboj ale chce něco, co sama nemusí přežít - prodat ji jako otrokyni velitelce Šerosrázu, aby ji špehovala. Laila pro mě byla jedna z nejodvážnějších hrdinek, o jakých jsem kdy četla. Neustále si nadávala za to, jak je slabá, ale ve skutečnosti byla silná. Pro svého bratra Darina by obětovala cokoliv, i když místo toho mohla zachránit sebe. Vydržela tolik krutých věcí a za to jsem ji hrozně moc obdivovala. A i když už jsem si přála, aby víc netrpěla, ona ukázala, že je ještě odhodlanější. Neudělala by cokoliv jen pro svého bratra, ale pro všechny, které miluje.

Elias Veturius, jeden z nejlepších studentů Šerosrázu. Ale Elias není jako ostatní Masky. Vždycky toužil po svobodě. Byl jiný než ostatní, nechtěl se jimi stát. A udělal by cokoliv proto, aby se jimi nestal. Nenapadlo by mě, kolik toho vytrpí a udělá pro to, aby o svou duši nepřišel. Aby se choval lidsky, a ne bezcitně jako ostatní Masky. Eliase jsem si oblíbila jako už dlouho hlavní mužskou postavu ne. Od první stránky kapitoly z jeho pohledu jsem věděla, že je mi sympatický a že ho budu mít ráda. A nepletla jsem se v něm. Nikdy mě nezklamal, vždy jsem doufala, aby se rozhodl správně a on to udělal.

Na jeden horký těžký okamžik se ani nepohneme a jen se na sebe díváme. Dobré nebe, je vážně krásná.

Na začátek bych se měla přiznat, že jsem se knihy docela bála. Bylo těžké o knize neslyšet, protože potom, co u nás vyšla, ji kolem mě četl snad každý a všichni si ji zamilovali. Problémem těchto knih je to, že když je lidé tak vychvalují, já mám potom hrozně vysoká očekávání a často bývám zklamaná. S potěšením ale můžu říct, že Jiskra v popelu mě nezklamala ani trochu. Naopak jsem se divila, když má očekávání obrovsky překonala.

Ze začátku knihy jsem byla trochu dezorientovaná. Přeci jen, úplně cizí svět, cizí příběhy, postavy, které se nedaly odhadnout a nic nebylo nikde moc vysvětleno. Doufala jsem, že se to zlepší a bude mě to bavit. Ale po pár kapitolách už jsem ani nevnímala, když jsem něco úplně nechápala, prostě jsem četla dál, protože se to četlo úplně samo a bylo to skvělé. Kniha nemá žádný dlouhý rozjezd. Tam je prostě akce od první stránky. Se smrtí lidí se nečeká až do konce, ale začne se hned. Knížka vás napíná už na začátku a nepřestane až do konce.

To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Hodně akce, fantasy odehrávající se v brutálním světě. Jiskra v popelu vás zkrátka vtáhne do děje když to ani nečekáte, a je tam stále tolik akce a tolik se toho děje, že vás nenechá jen tak dokončit kapitolu a odložit knihu. Každý konec kapitoly na vás křičí, ať čtete dál. A váš největší problém je ten, že knihu hrozně moc chcete dočíst, abyste se dozvěděli, co bude dál, ale zároveň ji dočíst nechcete, protože víte, že vám bude chybět.

Na zadní části obálky je uvedeno, že kniha je něco mezi Harry Potterem, Hunger Games a Hry o trůny. Abych řekla pravdu, něco na tom bude. Je tam ta brutalita Her o trůny, do toho něco málo z Hunger Games a zároveň je tam trocha té magie. Ale na druhou stranu, je to něco úplně jiného. Zkrátka od každého jen takový malý kousek. A ve finále je to něco úžasného. Může to znít překombinovaně, ale věřte mi, že není. Je to neuvěřitelné, ale autorka si s tím dokázala skvěle poradit.

Ale ani tato kniha se nevyhnula dnešnímu snad největšímu trendu - milostnému trojúhelníku. Tedy, v tomto případě to byl rovnou dvojitý milostný trojúhelník a to konkrétně Laila-Keenan-Elias a Elias-Helena-Laila. Ze začátku pro mě bylo těžké udělat si jasno v tom, jestli mám s Laiou raději Eliase, odvážného, ale v hloubi duše laskavého bojovníka, a nebo Keenana, rudovlasého kluka z odboje, který se uzavírá sám do sebe a to tajemno vás prostě přitahuje, ať děláte, co děláte. Na druhou stranu u Eliase byla volba jasná. Jeho nejlepší kamarádku Helenu jsem si neoblíbila, spíš naopak jsem ji moc ráda neměla. Ona byla mnohem víc bezcitná Maska než Elias. Nakonec jsem si stejně oblíbila nejvíce Eliase s Lailou. Zato jejich názory se neustále měnily, což bylo občas sice protivné, ale pravdou je, že bez tohoto dvojitého milostného trojúhelníku by to nebylo ono. Zkrátka by to nešlo.

A co jsem obdivovala na příběhu nejvíc, byly všechny ty detaily. Autorka totiž nezasadila postavy jen tak do nějakého prostředí, které ji zkrátka napadlo, ale vše měla promyšlené, jako by ten svět opravdu existoval.

Musíš dovolit, aby ti vina sloužila jako něco, co tě pohání. Aby ti připomínala, kým se chceš stát. Udělej si v mysli tlustou čáru. A už ji nikdy nepřekračuj. Máš duši. Je poškozená, ale je tam. Nedovol, aby ti ji vzali, Eliasi.

Dlouho jsem nečetla tak skvělou a originální fantasy v tak skvěle vymyšleném prostředí. Postavy jsem si zamilovala a s nimi i celý příběh. Řekla bych, že kniha je úplnou povinností pro všechny milovníky fantasy. A pokud knize nevěříte, nebo se ji bojíte, rozhodně to zkuste. Neváhejte. Jiskra v popelu za to zkrátka stojí. A já opravdu nevím, jak dlouho vydržím čekat na druhý díl, protože ten konec pro mě byl opravdu překvapivý a já se nemohu dočkat, co dalšího si pro nás autorka připravila.



Za poskytnutí knihy Jiskra v popelu k recenzi mnohokrát děkuji Martinusu! Knihu můžete zakoupit zde.

7 komentářů:

  1. Souhlasím. Bylo to naprosto super čtení. I když někomu může přijít obyčejné, ohrané nebo neoriginální. Já byla naprosto spokojená a druhý díl bych brala hned teď :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Hm, rozhodně vypadá zajímavě a mám teď pocit, že si jí také musím přečíst. Snad někdy ano.
    PS: Na blogu mám oznamko o krátké nepřítomnosti.

    OdpovědětVymazat
  3. Jiskru v popelu jsem dříve vůbec v plánu neměla, ale po tolika kladných recenzích ji prostě musím mít :)
    Skvělá recenze! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Na knihu si brousím zuby už pěkně dlouho!
    Krásný blog :)

    OdpovědětVymazat
  5. Pořád o knize slyším, Terka mi ji neustále nutí a tvoje recenze mě přesvědčila už úplně. Evidentně tuhle knihu nemůžu vynechat, i kdybych chtěla sebevíc...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A děla dobře, opravdu si to musíš precist! :D Ja se toho taky bála, protoze jak to všichni řeší, tak jsem mela fakt hoodně velká očekávání. Ale jak vidis, nakonec to bylo dokonce jeste lepší :D Takze snad se k tomu brzy dostaneš :)

      Vymazat