Recenze: Isla a šťastné konce

Název: Isla a šťastné konce
Spisovatel: Stephanie Perkins
Počet stran: 312
Nakladatelství: CooBoo

Isla chodí do posledního ročníku střední internátní školy v Paříži. Už od prvního ročníku je zamilovaná do Joshe Wassersteina, který si však Isly nikdy nevšiml. Nebo ano? V létě se Isla s Joshem setkají v kavárně a tím začíná jejich románek. Isla je šťastná, že se po těch letech konečně splnil její sen a Josh vypadá, že je na tom stejně. Je to ale všechno pravda? Jak dlouho může taková láska vydržet?

Stejně jako všechny obálky této série, i tahle je naprosto nádherná, skvěle vystihuje celou knihu a je zkrátka skvělá. Původní obálka se mi líbí o něco víc, ale na to, že původní obálky jsou téměř vždycky hezčí, jsem si už dávno zvykla a proto se spokojím i s tou naší, která je každopádně také naprosto krásná.

,,Nechodím ven moc často," vybreptnu. ,,Mám ale hroznej hlad a doma není nic k jídlu." A pak, ani nevím jak, sebou plácnu na volnou židli před ním. 

Isla mi byla ze všech tří postav, tedy ještě Anny a Loly, nejvíce podobná a upřímně také nejsympatičtější. Neměla žádné kamarády kromě Kurta, čímž mi je vlastně také hodně podobná, ale o to nejde. Spíš jsem se díky všem těm podobnostem do ni dokázala ještě více vcítit a prožívala jsem s ní naprosto všechno. Měla samozřejmě nějaké chyby, občas jsem si říkala, proč se nemohla zachovat jinak, ale přiznejme si, že bych se zachovala stejně a každý by na mě viděl také spoustu chyb, kdyby to viděl seshora, nebo to četl jako příběh.

Kurt byl nejlepší kamarád Isly a mohu říct, že naprosto skvělý nejlepší kamarád. Právě proto si myslí, že by si v knize zasloužil trochu více prostoru.

Joshe jsem si naprosto zamilovala. Byl skvělý kluk a v dnešní době skoro nereálný. Byl totiž krásný a zároveň se skvěle choval. Zkrátka ideální kluk, kteří v dnešní době snad neexistují.

Neumím si představit, že by se Josh zamiloval do někoho přeslazeného. Ne že by byla šance, aby se zamiloval do mě. Ale kdyby náhodou byla, nechci si ji pokazit. I když žádnou nemám. Ale jen pro jistotu. I když je to marné.

Příběh o Isle je stejně skvělý jako příbehy o Anně i Lole. Stejně jako předchozí díly, i Isla byla samozřejmě velmi čtivá, jak už má autorka Stephanie Perkins ve zvyku. Její styl psaní jsem si zamilovala a nemohla se dočkat této třetí knihy. A myslím, že jsem od knihy dostala to, co jsem očekávala. Kniha měla ale oproti těm ostatním bohužel jeden drobný nedostatek, který je ale spíš mým vkusem, někomu jinému by to rozhodně vadit nemuselo.

Tahle kniha je trochu více přeslazená, než předchozí díly. Pochopte, mám ráda romantické knihy, ale tahle celá se točila jen a jen kolem Joshe. Ocenila bych i Isliny jiné zážitky, určitě bych také ocenila více prostoru jejímu nejlepšímu kamarádovi Kurtovi. To všechno bych překousla, ale bohužel se mi zhruba někde za půlkou knihy stalo to, že jsem ji chtěla odložit. Na chvilku mě přestala bavit a zkrátka jsem se nedokázala donutit číst, i když to bylo tak čtivé. A bohužel přiznávám i to, že v jednu chvíli jsem se nemohla dočkat až ji dočtu a četla jsem jen kvůli tomu, abych mohla začít něco nového. I když mě to rychle přešlo a znovu jsem se do knížky začetla a nemohla odtrhnout.

„Připravuju grafickej román o svým životě tady na škole. Nebo grafický memoáry. Bohužel nevím, jak to nazvat, aby to neznělo tak strašně sebestředně.“

Takže je to pravda. „Jak to bude velký?“

„Ehm, zatím to má asi tři sta stran.“

Doslova mi klesne čelist. 

„Mám se fakt rád.“ 

Ke konci se to naštěstí opět vylepšilo a posledních několik kapitol jsem přečetla jedním dechem. U Stephaniných knih jsem se nikdy nenudila a i když děj nebyl chvílemi zajímavý, stejně jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Bohužel u Isly jsem měla krátké období, kdy mě to přestalo bavit a to je tedy jediné minus na této knize.

„Krásný. A co přijde pak?“

„To nejlepší.“ A pevně mě přitiskne k sobě. „Šťastnej konec.“ 

Josh byl ale každopádně úžasný a spoustukrát jsem si přála vyměnit si s Islou místo. Je to milý příběh, v dnešní době se může zdát kapku nereálný, ale rozhodně vás to donutí k úsměvu. Spoustukrát jsem se u knihy musela culit a zkrátka jsem si knihu opravdu užila.

Co se mi na knize líbilo snad nejvíc, byl konec. Poslední stránka. Jsem zkrátka ten typ na happy endy a tenhle se mi líbil opravdu hrozně moc. Stephanie konec vymyslela vážně skvěle a líbil se mi ze všech tří dílů nejvíce. Autorka mě moc potěšila i se zapojením předchozích postav do příběhu, což je určitě skvělý nápad a veliké plus.