Recenze: Papírová města

úterý, srpna 18, 2015

Název: Papírová města
Spisovatel: John Green
Počet stran: 288
Nakladatelství: Knižní klub

Quentin a Margo, kteří mají domy vedle sebe, byli jako malí kamarádi. Teď končí střední školu, a už se spolu dávno nebaví. Quentin je však do Margo stále zamilovaný. A potom se Margo zničeho nic objeví o půlnoci v jeho okně, stejně jako za starých časů, s velkou prosbou. A tak Margo s Quentinem vyrážejí v jeho autě na velkou pomstu všech bývalých kamarádů Margo. Když se ráno vrátí domů, rozloučí se. Později jde Quentin do školy, ale Margo tam není. A po pár dnech se u nich objeví dokonce i detektiv, který oznámí, že Margo opět utekla. Tentokrát ale zřejmě na delší dobu. Quentin se vydá spolu se svými nejlepšími kamarády k Margo do pokoje, který prohledají a najdou určitě stopy. Co znamenají ta papírová města, o kterých Margo všude píše? Dovedou stopy Quentina k ní?

Margo odjakživa milovala záhady. A během toho všeho, co se odehrálo poté, jsem pořád musel myslet na to, že je možná milovala tolik, až se jednou z nich sama stala.

Quentin byl trochu jiný než ostatní. Odjakživa byl tichý a upřímně, mě byl právě kvůli tomu tak moc sympatický. Četlo se mi o něm vážně skvěle, protože Quentin byl příjemná a milá postava a vždycky mi vyhovovalo jak se zachoval.

Margo byla zvláštní, což ale být měla. Vlastně mě trochu zklamala, ale znáte to, mužské postavy jsou v knihách dokonalé mnohem častěji než ty ženské. A i tak to bylo v této knize. Margo ale měla spoustu skvělých názorů, někdy mi připadala skoro geniální a rozhodně nebyla jen obyčejná holka, jak si sama myslela. Pro mě byla rozhodně něco víc.

Nejvtipnější z celé knihy byl Ben Starling, nejlepší kamarád Quentina, kterého jsem naprosto zbožňovala. Hrozně jsem milovala jeho hlášky, protože Ben byl prostě skvělá postava, a upřímně pro mě jedna nejlepších postav vůbec.

Radar byl třetí kamarád do té jejich party. Na rozdíl od Quentina a Bena si na něj nedokáži udělat nějaký pořádný názor, protože si myslím, že se v knize ani nějak pořádně nevyjádřil. Rozhodně byl ale skvělý kamarád a sem tam mě i pobavil.

Neviděl jsem, že Margo není zázrak. Není dobrodružství. Není křehká a drahocenná věc. Že je to holka.

Stejně jako ostatní Greenovy knihy má i tato kniha dvě vydání a tedy i dvě obálky. První vydání je hardback a vydalo ji nakladatelství knižní klub. A druhá je paperbak od Yoli. Upřímně všechny knihy od Johna se mi víc líbí v podobně paperbacku. Obálky od Yoli mi připadají naprosto nádherné. Každopádně já mám doma hardback a i u něj se mi obálka hrozně moc líbí.

Kniha je rozdělená na tři části. V prvních dvou částech jsou klasické kapitoly, které byly sice kratší, ale svou délkou mi naprosto vyhovovaly. V poslední, třetí části, je to rozdělené nikoli na kapitoly, ale podle hodin, tedy podle času, což mi připadalo jako zajímavý a skvělý nápad.

Jednou prostě musíš přestat hledět k nebi, nebo se nakonec ohlédneš a zjistíš, že i ty jsi někam odletěl.

Moje první kniha od Johna Greena byly Hvězdy nám nepřály. A hned po nich, jsem si koupila Papírová města, do kterých se mi však dlouhou dobu nechtělo. Když u nás ale vyšla Johnova už čtvrtá kniha, Příliš mnoho Kateřin a já si ji přečetla, naprosto mě nadchla, a tak jsem se rozhodla, že dám šanci i Papírovým městům. Byla jsem si jistá, že to bude dobré, ale zase ne nic tak moc skvělého. Ale knížka mě nakonec příjemně překvapila.

Greenův styl psaní mi naprosto vyhovuje, i když je každý jeho kniha psaná trochu jinak. Ať už ale píše z jakéhokoliv pohledu, vždycky je to napsané neuvěřitelně poutavě a čtivě. A tohle nebyla vyjímka.

Začátek byl skvělý. Hned od první kapitoly se dělo spoustu věcí a všechno to bylo vážně skvěle popsané. Bohužel po zhruba šedesáti stranách přišlo asi nějakých dvacet nudných stránek, které mě moc nebavily a chtěla jsem knihu odložit a začít číst něco jiného. Nakonec jsem to ale překonala a rozhodla jsem se pokračovat ve čtení. A když se mi podařilo těch pár nudných stran konečně přelouskat, děj se znovu rozjel, dokonce ještě více a já se od knihy nakonec nemohla odtrhnout.

Příjemné překvapení pro mě bylo i to, jak moc někdy byla kniha vtipná. Obzvlášť ke konci jsem se musela dlouze a nahlas smát. Vážně jsem z knihy byla nadšená, protože se mi tohle nestává často.

Konec mi nejdříve připadal, že mě trochu zklamal. Ale když jsem četla ještě dál, až do úplně poslední strany, nakonec jsem zjistila, že jsem se spletla. S koncem jsem byla spokojená.

Po dočtení se mi vůbec knihu nechtělo odložit. Nechtělo se mi opouštět všechny ty skvělé postavy. Ten skvělý příběh.

Papírová města je další Johnova úžasná kniha, který vás vtáhne do děje a rozhodně jen tak nepustí. Kromě toho v ní ale najdete spoustu důvodů k zamyšlení. Přesto všechno to ale není nijak náročné čtení, spíše oddychové. A k tomu všemu přidejte úžasně vtipnou postavu, která vždycky každou situaci svým humorem pozvedne ještě výš. 

Po téhle knize už nemusím ani na chvíli váhat nad geniálností Johna Greena. John je opravdu geniální spisovatel a nikdy mě nezklame. A doufám, že ani vás.


You Might Also Like

1 comments

  1. Greenovi jsem zatím nějak nepřišla na chuť. Četla jsem Města, Kateřiny a Aljašku,a žádná mě nenadchla tak, abych se od ní nedokázala odtrhnout, nebo že bych musela číst dál a dál.. Ale ostatní i přesto ještě zkusím. Každopádně, i přesto že já z Greena až tak nadšená nejsem, tvá recenze se mi líbí,hezky ses rozepsala, moc dobře se mi četla :)

    OdpovědětVymazat