Recenze: Hledání Aljašky

Název: Hledání Aljašky
Spisovatel: John Green
Počet stran: 256
Nakladatelství: Knižní klub

Miles Halter vedl poněkud nudný a nezajímavý život bez kamarádů. Tedy do té doby, než se rozhodl odejít na internátní školu Culver Creek, kam se vydal hledat své velké Možná. Na nové škole se seznámí se svým spolubydlícím Chipem Martinem, ale hlavně s úžasnou Aljaškou Youngovou, do které se okamžitě zamiluje. Miles prožije spoustu nových věcí a vypadá to, jakoby jeho život konečně začínal nabírat na obrátkách. Jenže nic není navěky. Nebo ano?

Lidé věří v posmrtný život, protože nedokážou nevěřit.

Kniha má typicky, jako všechny Greenovy knihy, dvě obálky. Hardback od Knižního klubu a paperback od Yoli. Ani tentokrát si však nejsem jistá, která se mi líbí víc. Jistě ale vím to, že obě jsou krásné a obě si zaslouží plný počet bodů.

Kniha byla rozdělená na dvě části - předtím a potom. Kdybych vám měla prozradit před čím a po čem, prozradila bych vám největší spoiler, jaký bych mohla. Co ale musím říct je to, že jsem to opravdu nečekala a kniha mě pekelně překvapila a úplně dostala.

Co je neobvyklé, v knize nejsou typické kapitoly. Místo kapitol je kniha rozdělená na dny, jako třeba deset dní předtím a nebo deset dní potom. Jeden den má někdy třeba jen dvě strany, ale mě to nedělalo žádný problém. Je to příjemná změna a rozhodně zajímavý nápad. 

,,Člověk myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách."

Miles Halter, přezdívaný Váleček, mi rychle přirostl k srdci, i když jsem se pořád musela v duchu smát nad tou přezdívkou. V angličtině to zní rozhodně líp, každopádně v češtině je to trochu zvláštní a já si neumím představit, že bych někoho oslovovala ,,Válečku" a tak upřednostňuji jeho pravé jméno. Miles mi byl v tolika věcech podobný, že jsem se tomu často divila, ale bylo to příjemné, protože jsem se s hlavní postavou dokázala víc spojit. A navíc jsem si ho díky tomu i více oblíbila. 

Chip Martin, Plukovník, mi naopak zůstal v hlavě jako Plukovník a nikoli Chip. Netuším proč. Prostě jsem si na něj zvykla jako na Plukovníka, i když upřímně, nezní to o moc lépe, než Váleček. Plukovník byl často dost protivný, nálady se mu střídaly a často jsem přemýšlela, jestli můj názor na něj nebyl kapku ukvapený. Plukovník byl ale v hloubi duše skvělý kamarád a skvělá knižní postava.

Aljaška Youngová byla zvláštní, protože to ona být také měla. Měla jsem ji ale ráda a obdivovala jsem ji. Jsem si jistá, že na ni každý nemusí mít stejný názor, ale já ji opravdu měla ráda. Připadala mi hrozně chytrá a statečná. Neuvěřitelná.

,,Vy všichni kouříte, protože vám to chutná. Já kouřím, abych umřela."

Kniha byla krásně čtivá. Tím myslím, jistě, všechny Greenovy knihy jsou čtivé a geniální, ale o Hledání Aljašky to platí minimálně trojnásobně. Každá jeho kniha v sobě skrývá mnohem více, než slova a věty a příběh. Obzvlášť ale veliké množství věcí k zamyšlení.

Hledání Aljašky tedy není žádnou vyjímkou, právě naopak. Najdete tu tolik moudra, tolik věcí, které vás donutí přemýšlet, že to je vážně neuvěřitelné. Tahle kniha neskrývá jen důvody k zamyšlení, ale ona celá je jeden velký důvod.  

Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu!

Já v knize našla vše, co by skvělá kniha měla mít a - buďme upřímní - naprosto mě ohromila. Kniha vás možná i trochu povzbudí, ale hlavně vás donutí zamyslet se nad tím vším, co se kolem nás děje. Co se děje nám. Jak se kdy dostaneme z labyrintu utrpení. U knihy se ale i zasmějete a možná kapku popláčete.

Je to něco neuvěřitelného a geniálního a já jsem tak ráda, že jsem si to měla možnost přečíst a nejspíš už k tomu nedokáži nic víc říct, protože bych se opakovala. Zkrátka, klobouk dolů, Johne. Opět si mě svou knihou úplně dostal.

Nevím, kde je to tam, ale věřím, že to někde je, a doufám, že je tam krásně.