Recenze: Asylum - Ústav pro duševně choré

Název: Asylum; Ústav pro duševně choré
Spisovatel: Madeleine Roux
Počet stran: 310
Nakladatelství: Jota

Jakmile tam vstoupíš, ven už nikdy nevyjdeš…
Dan Crawford tráví léto v přípravce pro nadané studenty v New Hampshire College. Starý dům, bývalý ústav pro nepříčetné a nesvéprávné zločince, skrývá mnohá tajemství. Dan se svými přáteli Abby a Jordanem prozkoumávají temná zákoutí pochmurného domu, postupně je přepadají noční můry a dohánějí nevysvětlitelné události, mysteriózní zprávy a fotografie.
Brzy zjišťují, že ne náhodou všichni tři tráví prázdniny právě na tomto místě. Ústav totiž v sobě ukrývá klíč k velmi temné minulosti, která přátele spojuje. A jistá tajemství se derou na povrch.

Vím, že hodně lidem se na obálce něco nezdá. Ale mě osobně připadá skvělá. K ději se skvěle hodí, je dobře graficky zpracovaná a navíc nápis Asylum svítí ve tmě. Což je sice jen detail, ale já tohle dokáži ocenit. Obálka určitě docela vyděsí, a podle mě je ke knížce úplně dokonalá.

,,Cože? Kruci!" Dan bouchl z boku do laptopu. ,,Ano!"vykřikl. ,,Ano, chci restartovat prohlížeč, ty jeden - a moc ti děkuju za to, že mě vždycky v týhle chvíli vyšplouchneš!"

Nakonec se internet zavřel a chvíli nato se zase znovu otevřel, ale záhadně nepřečtená zpráva z odeslané pošty zmizela. Danovi se prudce zrychlil tep. Sedíš tady ve starým blázinci a v halucinacích píšeš mejly o zdejších pacientech. Jo. To nic. Připraven na rande, flákači?

Ještě než přejdu k ději, musím se pozastavit nad grafickým zpracováním. Číslo každé kapitoly je vyznačeno přes celou stránku a v každé kapitole je nejméně jedna fotka přes celou stránku, která doplňuje děj. Mě kniha z grafické stránky naprosto nadchla, fotky navíc vytvořili ještě o něco větší napětí. Díky všem těm fotkám samozřejmě stránky rychleji ubývaly, což je určitě plus pro lidi jako já, protože čím rychleji stránky otáčím, tím více mě to ke čtení motivuje.

Dan byl docela neobvyklá hlavní postava, už jen kvůli tomu, že jel dobrovolně do letní školy. Nicméně to byla příjemná postava, byl mi dost sympatický, protože byl spíš tichý introvert, který neměl moc přátel. Dost dobře jsem se vžila do jeho situace, protože Dan to někdy opravdu neměl zrovna lehké.

Abby nebyla vyloženě protivná, ale chvílemi jsem ji úplně nemusela. Byla hodně náladová, ale v hloubi duše to vlastně byla milá holka, která se snažila všem pomáhat.

Jordan ze všech nejvíce připomínal jízlivého puberťáka. Když se špatně vyspal, dokázal být opravdu protivný. Ale i přesto byl dobrý kamarád, i když jsem ho zrovna moc nemusela.

Bylo to špatně, všechno špatně. Dan byl někde, kde být neměl. Musela se stát nějaká chyba. Nezasloužil si, aby tady byl. Není blázen, určitě ne. Ale proč je uvázaný na řetězu u zdi? Tak urputně se snažil vyprostit, že si do krve rozedral zápěstí o železné okovy.

Spousta lidí tvrdila, že na knize je víc než samotný text, děsily fotky. Abych byla upřímná, většinu času mě moc neděsilo ani jedno. Napětí tam samozřejmě bylo, nutilo mě to číst dál, ale že bych se vyloženě bála, nebo večer pomalu nedokázala jít na záchod, to se opravdu nestalo. Takže je mi jasné, že pro lidi, kteří horory sledují nebo čtou v jednom kuse, to nejspíš horor ani nebude. Já osobně jsem velký srabík a horory nemám ráda, tohle byl můj první horor, který jsem četla. Děsila mě jedna část ke konci, takové ty vyvrcholení všeho, což je tak nějak logické. Ale jak říkám, že bych se vyloženě bála, to bohužel ne, a to jsem se na to celkem těšila.

Každopádně, přesto, že to nebyl nějaký hrozný horor, ze kterého bych měla noční můry, mě kniha příjemně překvapila. Skvěle se četla, protože jsem ji měla přečtenou během necelých dvou dní, a to i během školy. Začetla jsem se do ní okamžitě, už na začátku, a nemohla se odtrhnout. Příběh je psaný opravdu poutavě a i když děj není kdovíjak složitý, ani na chvíli mě nenudil.

,,Krucifix!" zavrčel chlap a vyskočil. Rozeběhl se k otevřenému oknu a zmizel přesně ve chvíli, kdy do salónku vrazili dva policisté s namířenými zbraněmi.

Jak jsem řekla, kniha byla psaná tak hrozně čtivě, jako už dlouho žádná. Takže i když to není vyložený horor, tohle všechno to naprosto vykompenzovalo a myslím, že by tomu měli všichni dát šanci, ať už milovníci hororů, nebo klidně lidé jako já, které vyděsí skoro vše.

Na knize je uvedeno, že je pro čtenáře od šestnácti let. Myslím si ale, že šestnáct je opravdu moc, knihu bych doporučila spíš od nějakých třinácti až čtrnácti let, do osmnácti. Protože, upřímně.. pochybuji že se starším bude tak moc líbit.