Recenze: Cinder

pondělí, ledna 25, 2016

Název: Cinder
Spisovatel: Marissa Meyer
Počet stran: 400
Rok vydání v ČR: 2012
Nakladatelství: Egmont

Na zemi řádí smrtelný mor zvaný letumóza. Letumózu může dostat kdokoliv. Každý den jsou další oběti. Jednou z obětí letumózy se stane i císař a tak jeho syn princ Kaito teď musí převzít jeho místo a vládnout. Princ se snaží již několik let v jejich výzkumné laboratoři objevit lék na letumózu, ale stále se jim to nedaří.

Šestnáctiletá Cinder je nejlepší mechanička v Novém Pekingu. To všechno ale proto, že je kyborg. Má umělou nohu, ruku a spoustu dalších částí svého těla. Kyborga z ní udělali chirurgové v jedenácti letech po nehodě, při které utrpěla vážná poranění. Cinder si však na nic před nehodou nepamatuje. Poté ji na zemi adoptuje jeden muž, který následně však zemře na mor. O Cinder se musí nadále starat jeho žena společně se svými dvěma dětmi. Ta však Cinder obviňuje ze smrti svého manžela, a nikdy ji nepovažuje za nic víc, než bezcenného kyborga.

Život Cinder je stále stejný, každý den je se svým androidem Iko na trhu ve stánku, a vydělané peníze musí odevzdávat své nevlastní matce. Všechno se ale změní, když se u ní objevilo princ Kai, s žádostí o opravu svého androida. Cinder pochopí, že android ukrývá velice důležité informace. Když se ten den vydá se svou nevlastní sestrou a jedinou lidskou kamarádkou Pivoňkou na staré vrakoviště pro součástky na opravy, objeví u Pivoňky tmavé fleky - letumóza. Pivoňku musejí odvézt do karantény. Nevlastní matka Cinder obviňuje, a předá jí výzkumné laboratoři jako pokusného králíka při hledání léku na letumózu. Jenže brzy se zjistí, že Cinder není jen obyčejný kyborg. A že je opravdu důležitá.

,,Pobraly jí její pěkné šaty, oblékly jí šedivou obnošenou kytli a daly jí dřeváky."

Obálka je podle mě nádherná. Fialovou barvu nemám zrovna v lásce, ale na téhle obálce se mi hrozně líbí. Cinder mi připadá skvěle vystižená, i když upřímně řečeno opravdu nechápu, co to má proboha na hlavě. Ale když opominu tuto drobnost, je vážně nádherná.

Původní obálka je také krásná. Je na ni skvěle vidět, že je Cinder kyborg, respektive vidíme její umělou nohu. Upřímně si nejsem jistá, jaká obálka se mi líbí více, jestli ta původní, nebo česká. Původní obálka mi připadá více pohádková.

Kniha je paperback, což bohužel znamená, že se může lehce zničit. Přesto mi připadá, že je to pevnější paperback, než ty ostatní. Opravdu nevím proč přesně mi to tak připadá. Ale kromě krásně obálky je také nádherné zpracování uvnitř. Kniha má dvojité řádkování, díky čemuž se samozřejmě čte mnohem lépe, a také to urychluje obracení stránek. Dále je také knihy rozdělená  na další části, čtyři "knihy". Na začátku každé je úryvek z originální Popelky. Tenhle detail se mi hrozně líbil, a bylo to příjemné oživení celé knihy.

Zrcadla mají tu nemilou vlastnost, že říkají pravdu.

Cinder jsem si zamilovala snad od první stránky. Dlouho mi nebyla nějaká hlavní hrdinka tak moc sympatická a blízká. Hlavní hrdinky většinou bývají otravné, ale Cinder byla opravdu skvělá. Byla jiná, protože byla kyborg. Lidé jí považovali za bezcitnou a zakazovali svým dětem se s ní bavit. Právě proto se Cinder bála někomu přiznat, že je kyborg. Měla to v životě vážně těžké.

Princ Kai byl zkrátka k sežrání. A nejen to - dokonce to měl v hlavě srovnané. A to se tak často nestává. Když mu zemřel otec a zároveň císař, musel se ujmout všech povinností. Bylo to pro něj těžké, ale i tak to všechno zvládal. Na konci knihy mě svým chováním trochu překvapil. Ale těžko se mu můžu nějak moc divit, protože toho na něj bylo zkrátka moc a byl zmatený.

Nevlastní matka Cinder, Adri, byla jedna z nejhorších záporných postav vůbec. Většinou na každé záporné postavě najdu něco dobrého, ale v Adri není ani špetka dobra. K Cinder se chová hrozně, zachází s ní skoro jako s otrokem a když se dozví o své dceři Pivoňce, že onemocněla, připadalo mi, jako by ji na tom vůbec nezáleželo. Vždycky Cinder pořádně zkomplikovala situaci.

Královna Levana byla další záporná postava, kterých mimochodem je těchto kniha plná. Levana je zákeřná, chce vládnout všem sama, a chce aby ji byl lid oddaný - i za cenu, že je musí ona sama ovládat.

Iko, Cindeřina androidí společnice, byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. I když není člověk, hrozně jsem si zamilovala její chování. Vždycky se snažila Cinder pomoct, a byla opravdu dobrá kamarádka. Prostě zlatíčko.

Pivoňky mi bylo líto. Nezasloužila si dostat letumózu, protože byla z celé rodiny nejmilejší a nejhodnější na Cinder. Byla hrozně mladá a zkrátka mnohem víc by si něco takového zasloužila její příšerná matka nebo sestra, než ona.

Doktor Erland mi byl kupodivu sympatický. Rozhodně byl další mou oblíbenou postavou. Hodně Cinder pomohl a celkově vždycky nějak vyjasnil situaci.

Mezi dvěma luxusními pochromovanými vznášedly stálo její auto. Ošklivou oranžovou barvu tlumilo poblikávající garážové světlo. Auto sem nezapadalo.
Cinder přesně věděla, jak se to auto cítí.

Cinder je taková ultra moderní Popelka. Já mám moderní zpracování pohádek ráda, a tohle mě obzvlášť zaujalo. Nejen klasická moderní Popelka, ale dokonce Popelka jako kyborg ve světě plném moderní techniky. To zní vážně zajímavě, no ne?

Jenže, aby toho nebylo málo, autorka do knihy přidala i mnohem více záporných postav, Měsíčňany a smrtelný mor. A ani to nestačí - pokračuje dalšími třemi díly, ve kterém se osud Cinder propojí s dalšími pohádkovými postavami.

No.. wow. Co k tomu více mohu říct? Když jsem se do knihy pouštěla, očekávala jsem hodně. Knihu jsem sháněla jakou dobu, a když jsem ji pak najednou uviděla v Levných knihách, byla jsem nadšená a hned se do ní pustila. Také jsem na ni četla samé kladné recenze. Takže je vám asi jasné, jak moc velká očekávání jsem mohla mít. A mohlo mě to kvůli tomu zklamat. Ale rozhodně nezklamalo, protože to bylo ještě mnohem lepší než jsem očekávala.

Nemohla za to, že je kyborg. 
Nebude se za nic omlouvat.

Překvapilo mě, jak moc to má vše autorka promyšlené, protože vymyslela ne jen jeden svět, ale dokonce dva, vymyslela spoustu skvělých postav a přitom skvěle zachovala základní pohádku, ale zároveň na to nabalila další spoustu věcí.

Většina tvrdí, že to bylo hodně předvídatelné. Abych byla upřímná, mě to předvídatelné nepřišlo, vždycky jsem byla u těch velkých věcí docela překvapená. Samozřejmě to také mohlo být tím, že jsem vlastně ani nad svými teoriemi vůbec nepřemýšlela, zkrátka jsem četla dál.

Což mě přivádí k dalšímu faktu a to tomu, že kniha byla neuvěřitelně čtivá. Měla jsem ji přečtenou za opravdu krátkou dobu. Cinder je totiž
jedna z těch knih, kterou začnete číst a když ji odložíte, zjistíte, že už se setmělo, vám kručí v břiše a máte přečtenou minimálně polovinu. A jenom si říkáte, vždyť čtu jen chvíli, to přece není možné. Jsem si jistá, že kdybych měla dostatek času, bez problému byl ji přečetla na jeden zátah. A kdokoliv jiný taky.

Cinder je rozhodně jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Konec je opravdu hodně otevřený, což je na jednu stranu pochopitelné, vzhledem k tomu, že je to série, ale na druhou stranu je to vážně hrozné, takhle to ukončit. Teď se potřebuji co nejdříve dostat k druhému dílu - Scarlet. A opravdu doufám, že to bude brzy.
.

You Might Also Like

6 comments

  1. Moc pěkná recenze!! :)
    Knihu mám doma a moc se na ni těším :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Určitě si ji přečti, podle mě to za to rozhodně stojí! :)

      Vymazat
  2. Všichni jsou z toho tak nadšení. Já už ji chci taky :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě si ji přečti, je opravdu skvělá :)

    OdpovědětVymazat
  4. Nemáš ráda fialovou? Od kdy? Uvědomuješ si, že když jsme spolu začaly kamarádit, nebylo v mém šatníku skoro nic jiného, než fialová? :D

    Ale zpět ke knize. Vlastně s tebou souhlasím. Nejsem si jistá, jestli bych jí za sebe dala (nebo jestli jsem jí dala) 100%, ale určitě přes devadesát ano. Je to skvělá kniha, druhý díl je také skvělý... třetí je trošku nudnější, ale pořád skvělý a já se jen nemůžu dočkat čtvrtého :D

    OdpovědětVymazat