Pusto prázdno

Ahoj.

Pokud jste na můj blog během posledního půl roku zavítali, ať už jednou, nebo několikrát, jistě jste si všimli, že život tu tak trochu vyhasl. A přestože jsem proti dlouhým informačních článkům, cítím se, jako že bych tento napsat měla. Pokusím se to alespoň zkrátit jak nejvíce to jen půjde.

Rozhodně neočekávám, že by někdo můj blog snad ještě navštěvoval, nebo si na něj vlastně i vzpomínal, i když tak trochu doufám, že si na ty doby, kdy jsem také pilně blogovala, pamatujete. Jak možná víte, bloguji už opravdu několik dlouhých let a v létě to byly už dva roky, co jsem si tento založila blog, který jsem se rozhodla věnovat pouze knihám.

Pilně jsem pracovala, četla, zveřejňovala články, komentovala vaše blogy, zkrátka plně žila v tomhle internetovém knižním světě a to zhruba jeden rok. Až do února tohoto roku, kdy se má aktivita na blogu značně zhoršila, až nakonec skončila úplně.

V únoru nastal, řekla bych, něco jako zlom v mém životě, a od té doby se stala spousta změn - některé přišly samy, některé jsem udělala sama. Každopádně jsem za každou z nich šťastná. Můj život se svým stylem o hodně změnil, všechno teď dělám takovým způsobem, který mě dělá šťastnou a hodně mi to pomohlo. Před více jak půl rokem jsem samozřejmě netušila, jak se můj život promění, ale nikdy jsem nebyla spokojenější.

Věnovala jsem se především sobě. Své psychice, zdraví, myšlenkám, kreativitě.. a ano, tak trochu jsem kvůli tomu potřebovala pauzu od všeho starého. Pauzu jsem si dala i od blogu a to mi vážně pomohlo a posunulo kupředu. 

Až teď, když si vše urovnávám, zvykám na svůj nový styl života, si postupně vytvářím nový systém všech mých volnočasových aktivit. Většinu mého času se teď věnuji hlavně své psychice a věcem, které dělat chci, lidem se kterými chci být a ne tomu všemu, co ve svém životě nechci. Už nejsem taková jako dřív, netrávím každou volnou chvilku za počítačem a v posteli s knihou, se strachem z lidí a velkých kolektivů, a celkově se cítím o moc lépe, v hlavě jsem si tak nějak udělala pořádek, a jsem konečně šťastná. A hodně mi pomohlo i dát si přestávku od blogu a knih, a až teď po nějaké době, kdy se mi vše uleželo v hlavě, už vím další věc - blog i knihy mi chybí a rozhodně to není něco, co bych ze svého života chtěla vypustit úplně.

Ale teď - jak bych nějak jednoduše a zkráceně popsala, proč tohle vše říkám a jaký to má dopad na blog? Mou prioritou je teď hlavně abych se tak nějak rozvíjela, a dělala to, co mě dělá šťastnou a to co mi v životě něco přinese. Snažím se být kreativní, kreslím, píšu příběhy a zkouším různé styly, ráda tvořím i grafiku a teď jsem se vrátila i ke čtení. A hrozně ráda bych to nějak ukázala i lidem kolem, Vám, a hlavně pro Vás, milovníky knih, nadále psala recenze, ale nějak užitečněji, takové, které Vám skutečně s výběrem knih pomohou, ne jen které přelétnete očima a nic.

Vracím se tedy k blogu? Ano, vracím. Ale bude to od teď tak trochu jiné. Už nechci mít blog jako povinnost, tak jak jsem to měla dříve. Nechci to dělat kvůli komentářům, nebo vlastně jen kvůli mým čtenářům, ale tak nějak kvůli sobě, abych byla kreativní, a měla něčí odezvu. Takže se nebudu omlouvat, pokud se mi nepodaří zveřejnit článek v čas, nebo když měsíc nebudu mít na blog čas. Budu tu, abych si to užila a bavilo mě to. Takže asi tak.

Na spoustu z Vás se moc těším, stále ráda navštěvuji několik knižních blogů, které jsou skvělé a ráda si na nich počtu. Jsem moc ráda, že jsem zpět. Snad mě chápete.