Recenze: Mé sladké šestnácté století

pondělí, srpna 17, 2015

Název: Mé sladké šestnácté století
Spisovatel: Rachel Harris
Počet stran: 256
Nakladatelství: CooBoo

Cat bude brzy šestnáct let a její budoucí nevlastní matka Jenna se rozhodne uspořádat ji velkou dokonalou párty. Cat o to ale nestojí. Její táta je slavný režisér, a její matka, která od nich odešla, je herečka, která provádí jeden skandál za druhým. Cat proto nestojí o jakékoliv další zviditelňování sebe. Má ráda samotu. Před oslavou odletí na výlet do Itálie. Cat miluje umění a hlavně renesanci. Všechno změní jeden cikánský stan, který Cat spatří na jedné Italské ulici. Cikánka Reyna ji přenese do šestnáctého století, kde na Cat jako Pazienzu D'Angeli čeká její nová rodina - strýc Marco, teta Franccesca, sestřenice Alessandra a bratranec Cipriano. Přestože na místě Cat by měla být skutečná Pazienza, Cat zjišťuje, že tahle rodina jsou skutečně její příbuzní - jen mnohem vzdálenější. Cat se rozhodne si svůj výlet do šestnáctého století pořádně užít. Co všechno ji ale potká? Vrátí se nakonec zpět do dvacátého prvního století?


Oba chlapci na mě chvíli zírají a pak propuknou v halasný smích, čímž si vyslouží řadu nesouhlasných pohledů. Alessandře klesne čelist a obrátí se na mě. ,,Musíš mě naučit, jak se mluví tak ostrým jazykem. Jest vidno, že máš nadání."

Cat byla naprosto skvělá hlavní postava. Kniha byla psaná celá z jejího pohledu a četlo se to naprosto skvěle. Řekla bych, že mi byla dost podobná, se vším jsem s ní tak nějak souhlasila a zkrátka byla úžasná. Jakmile jsem začala knihu číst tak jsem si ji oblíbila. Myslím, že dlouho jsem nečetla knihu, kde by byla hlavní postava tak fajn.

Lorenzo mi nejdřív přišel jako takový ten typický svůdník, který by mohl mít jakoukoliv dívku a taky toho využívá. Za krátkou dobu jsem ale na tohle své tvrzení zapoměla a naprosto jsem si ho zamilovala. Lorenzo byl naprosto ideální a dokonalý kluk. Milovala jsem jeho chování. Ale, nevím jestli mi to tak jenom přišlo, nebo to tak skutečně bylo, ale připadalo mi, že se mohl v knize objevovat více. Ve spoustě momentech mi chyběl.

Alessandru jsem si také hned oblíbila. Byla plachá, ale hrozně milá. Svým chováním mi přišla jako úplně ideální kamarádka - dokázala udržet tajemství, zároveň se Cat sama svěřila s těmi svými a opravdu se snažila Cat pochopit.

Cipriano by mohl být v knize více. Připadal mi hrozně fajn, a cokoliv co řekl se mi líbilo. Rozhodně bych byla radši, kdyby se v knize objevoval častěji a více toho namluvil. Stejně jako Alessandra byl poměrně dost tichý a hodně přemýšlel. To mu samozřemě nezazlívám, protože sama jsem většinu času taková. Ale stejně bych ho měla radši, kdyby kapku více mluvil.

Lorenzo mi něžně uchopí obličej do dlaní a skloní hlavu, aby mi hleděl přímo do očí. Jeho hlas je sotva hlasitější než šepot, když prohlasí: ,,Pazienzo D'Angeli - Cat - nyní jsi mým snem ty."

Obálka mi přijde originální. Není to jen nějaká fotka či obrázek, který by se k příběhu pouze hodil, ale tahle obálka tam prostě úplně přesně zapadá. Když se na ni teď po dočtení podívám, úplně před očima ten příběh vidím. Šaty jsou navíc naprosto nádherné a zajímavý detail je i ten batoh, tedy jediné Catino spojení s realitou.

Také se mi hrozně moc líbí font, kterým je napsaný název a zároveň i jméno autorky. Nějak to zkrátka všechno k sobě krásně sedí. Spokojená jsem i s tím, že česká obálka je stejná jako anglická, protože jsem ji obdivovala ještě než kniha vyšla u nás, a doufala, že budeme mít stejnou.

První důvod, proč jsem si knihu chtěla přečíst, bylo právě to cestování časem. V době kdy u nás vyšla, jsem zrovna přečetla trilogii Drahokamy od Kerstin Gier, která je také o cestování časem a zkrátka mě to z toho důvodu zaujalo. Chtěla jsem to srovnat. Chtěla jsem si přečíst další příběh o cestování časem. Chtěla jsem zjistit, jestli je trilogie Drahokamy opravdu jedinečná, a nebo se ji něco dokáže vyrovnat.

Jestli se ptáte, co je tedy podle mě nakonec lepší, tak upřímně řečeno nevím. Nejspíš to vidím tak nastejno. Ale myslím si, že zatím nemá cenu soudit, když jsem tuhle trilogii nepřečetla celou.

Když jsem knihu začínala číst, moc jsem si nedokázala představit jak to všechno bude. Do knihy jsem se začetla okamžitě. Začátky často bývají nudné, ale v této knize se děj rozjel hned na začátku. A to je podle mě skvělé. Samozřejmě čím jsem byla dál, tím zábavnější a zajímavější to bylo.

Myslím si, že jsem od knihy čekala méně, takže mě naprosto příjemně překvapila. Průběžný děj knihy je, řekla bych, poměrně hodně předvídatelný, ale za to mě překvapil konec. Až do poslední chvíle jsem nečekala, že to skončí tak jak to skončilo. Když jsem začínala tušit, byla jsem hodně zklamaná. Připadalo mi, že to nemůže skončit dobře. Nakonec jsem ale s koncem spokojená. I když byl úplně jiný než jsem čekala a ze začátku chtěla, bohatě stačil na to abych spokojená byla.

Původně jsem měla v plánu po dočtení začít číst jinou knihu. Jenže epilog je napsaný tak, že vás prostě nutí si okamžitě přečíst další díl. Po dočtení jsem nebyla schopná dělat naprosto nic, a tak jsem se sebrala a jela si do knihkupectví koupit další dva díly. No vážně.

Na závěr už bych jen chtěla říct, že je to naprosto skvělá kniha, velmi čtivá a skvěle vymyšlená. Byla jsem spokojená se všemi postavami, začátkem, průběhem i koncem. A to se tak často nestává, ne?


You Might Also Like

0 comments