Recenze: Roztomilé malé lhářky

pondělí, srpna 17, 2015

Název: Roztomilé malé lhářky
Autor: Sara Shepard
Počet stran: 260
Nakladatelství: BB art
Anotace: Každý má co skrývat - zejména holky ze třetího ročníku střední školy - Spencer, Aria, Emily a Hanna. Spencer přebrala kluka vlastní sestře. Aria sní o učiteli angličtiny. Emily se zakoukala do té holky, co je na škole nová. A Hanna dělá hrozné věci, aby byla stále krásná. Jenže od doby, co zmizela jejich kamarádka Alison, skrývají všechny před světem jedno mnohem horší tajemství.

Obálka se mi moc líbí. Seriál sleduji a fotku na obalu samozřejmě znám, a je to jedna z mých nejoblíbenějších k tomuto seriálu. Všechny herečky, které jsou na obálce, jsou hrozně krásné a na fotce jim to hrozně sluší. Zkrátka ta fotka sama o sobě je perfektní. Moc se mi líbí citát nahoře a stejně tak i font jakým je napsaný název knihy. Jediné co mi na obálce moc nesedí je to, že v knize jsou hlavní hrdinky popisované vzhledově jinak než v seriálu. Takže vzhledem k tomu, vypadají holky na obálce jinak než v knize. Každopádně je to vážně jen dobrý nedostatek, protože vše ostatní se mi moc líbí. Kapitoly byly poměrně krátké, většinou měly kolem šesti stránek, což mi vlastně vyhovovalo, protože když člověk nemá na čtení tolik času a potřebuje rychle dočíst kapitolu, jde to rychle.

Aria byla jediná, kterou jsem úplně moc nepoznávala. Ostatní postavy byly povahově zhruba stejné jako v seriálu. Ale pojďme se soustředit jen na knihu bez seriálu. Na můj vkus moc řešila kluky. Každá kapitola o ní, se týkala hlavně jí a kluků. Obzvlášť Ezry. Líbilo se mi na ní ale, že jako jediná si dokázala hned ze začátku přiznat, že jí chybí staré přátelství s holkama.

Hanna se chovala stejně jako v seriálu, jen ještě trochu hůř. Její chování mi občas lezlo na nervy, neustále se jen opíjela. Čím častěji se v knize popisovalo jak si strčila kartáček na zuby do krku, aby vyzvracela to nezdravé jídlo, které právě snědla, tím víc mi z ní bylo špatně. Přesto všechno díky nějakému zázraku nemůžu říct, že by se mi kapitoly o ní, nelíbily nebo by mě nebavily. Naopak mě hned po kapitolách o Spencer bavily nejvíce.

Spencer jsem měla ráda. Hrozně se mi na ní líbilo, jak se neustále snažila učit. Byla jsem ráda, když místo toho, aby se šla opít na večírek Noela, zůstala doma a opakovala si učivo. A mimo to mi Wren připadal v knize nejsympatyčtější ze všech kluků. Do kapitol o Spencer jsem se dokázala vžít nejvíce a nejvíce mě také bavily.

Emily je úplně stejná jako v seriálu. Ze začátku si vůbec nechce přiznat, že není na kluky. Co mě na kapitolách o ní nebavilo, bylo neustálé popisování Mayi, která byla taky úplně stejná jako v seriálu. Stejně jako v seriálu, ani v knize jsem Mayu neměla ráda. A vzhledem k tomu, že mě se Maya prostě nelíbí tak jako Emily, nebavilo mě neustálé opakování toho, jak moc ji přitahuje.

Ezru jsem měla v seriálu moc ráda, ale v knize byl úplně jiný. Od první chvíle jsem ho moc nemusela a hodněkrát mi připadal, že se zachoval hrozně, zvlášť ke konci knihy se choval strašně k Arie, čímž mě jednodušše řečeno zklamal.

Vzhledem k tomu, že dlouho sleduji seriál a mám ho moc ráda, je pro mě hodně těžké knihu ze seriálem ve všem neporovnávat. Základem je děj stejný. I některýma drobnostma. Některé věci jsou v seriálu vynechané, v knize je toho zkrátka víc. Trochu mi v knize chybělo to, že se spolu holky vůbec nebavily. Až do nějaké předposlední kapitoly, kdy mi vlastně čtení šlo nejrychleji, protože to začalo být nejzajímavější.

Kniha se četla rychle. Nedokázala jsem se ale bohužel do čtení vžít tím způsobem, že jsem nevnímala nic než každé jednotlivé slovo. Nedokázala jsem se do knihy začít tak, že bych se od nemohla odtrhnout. Ráda jsem ji četla dlouho a často, těšila jsem se, až si přečtu zase další kapitolu, ale nebylo to tak jako i u jiných knih. Co ale musím přičíst jako plus je to, že vím, že pokud by se mi dostal do ruky druhý díl, dala bych mu přednost před většinou knih, které doma mám a hned bych si ho přečetla. Což znamená, že kniha se mi přece jen hodně líbila.

Když si to tak celé přeberu, nějakých 230 stran z 260 bylo jen o obyčejných životech čtyř hlavních postav. Upřímně si myslím, že kdybych seriál neznala, nebo by neexistoval, kniha by mi připadala o ničem. Čtení mě bavilo hlavně proto, že už jsem hlavní hrdinky znala. Tak jsem si chtěla o nich i přečíst. Bavilo mě je porovnávat, představovat si co by řekla seriálová Aria a co řekla knižní Aria. Jenže ne každý seriál sleduje. Proto si myslím, že pro ostatní by kniha mohla být o ničem. Nebo alespoň těch první 230 stran. Teprve až po dočtení celé knihy dá celý ten zdlouhavý rozjezd konečně trochu smysl.

Po tom všem jsme se sice dočkali jen nicneprozrazujícího konce, velmi otevřeného, který vlastně doslova nutí čtenáře přečíst si další díly, jinak by bylo čtení prvního vlastně zbytečné. Na druhou stranu, je to tak u hodně prvních dílů různých sérií.

Na závěr tedy řeknu toto: kniha se mi líbila, bavila mě, jen se obávám, že jsem jí celou pochopila a bavila mě z toho důvodu, že znám seriál. Rozhodně si ráda přečtu brzy další díly. Hodnocení je pro mě hodně těžké. Nemůžu dát knize vyšší hodnocení, než jsem dala jiným knihám, které se mi ale líbily víc, ale na druhou stranu jí nemůžu dát ani nižší, než jsem dala knize, která se mi líbila méně než tato. Nakonec dávám knize, a to po velmi dlouhém uvažování, tři a půl hvězdičky.


You Might Also Like

0 comments